Zkušenosti uživatele - W221
Napsal: stř 24.09.2014, 15:25
Po pěti letech strávených s kombíkem W211, s motorizací 320CDi a bohatou výbavou přišel na řadu výběr dalšího auta. Začátkem roku 2011 jsem se rozhodl pro W221. Zvolit limuzínu po více jak dvaceti letech ježdění s kombíkem byla těžká volba. Stále převážím nějaké sady alu, díly na auta, dva pesany nebo stěhuju rodinu na chatu. Nu padesátka na krku a tak si udělám radost luxusním autem, o náklad se postará manželčina W211 kombi nebo Transit, který mám ve firmě. Následovalo devět měsíců vybírání toho pravého kusu. Auto mělo být černé (pokud možno ne metalíza, ale základní barva MB č. 040) světle kožený interiér, tmavé dřevo, bohatá výbava, najeto do cca 120 tisíc km, motorizace 320 CDi, nekuřák. Pokud to bude long s LCD na opěrkách, dětičky budou mít při jízdách na dovolenou do Itálie radost. Od ledna do září 2011 jsem objel, obtelefonoval a obmailoval cca 50 aut v SRN, všechny od oficiálních dealerů MB. Nejdříve jsem zavrhnul provedení Long, ne že by se nehodilo pár cenťáků navíc, ale všechny W221 v Longu a v černé barvě byly exTaxi. V té době byly běžné ceny kolem 30 tisíc Euro za první kusy z roku výroby 2006. V SRN mě nic nenadchlo a tak jsem se obrátil i na dealery v Čechách. U Hoška stála pěkně vybavená černá W221 s 70t. km na tachometru. (Po staviteli nejvyšší budovy v ČR – AZ Tower Brno.) V úterý jsem se na ní jel podívat, akceptoval poměrně vysokou cenu 800 t. Kč, zaplatil zálohu a ve čtvrtek jí odvezl. Nádherné pečované auto, zakoupené v M3000 na dvouletý leasing, za tyto dva roky najelo 40 t. km, pak za další tři a půl roku najelo 30 t. km, s doloženou historií oprav (uražené pravé zrcátko a měněné čelní sklo, jinak pouze pravidelný servis). Vše fungovalo. Dokonalý stav narušoval lehký škrábanec (cca 5 cm) na zadním blatníku a asi 3 mm dlouhý vryp v kůži na přední loketní opěrce. Tato poškození byla uvedena v předávacím protokolu. První cesta vedla hned druhý den na víkendové firemní školení na Moravu, ze kterého jsem si s rodinkou v sobotu odskočil na sraz Jedovnice 2011, odkud jsme odvezli pohár za první místo v rallye. Od prvního usednutí za volant má člověk pocit velkého, pohodlného a bezpečného auta, první auto, kde nemusím mít sedadlo na zadním dorazu. Není to žádný atlet, ale také umí úspěšně maskovat skutečnou rychlost. Najel jsem od Hoška na brněnskou dálnici a měl jsem pocit, že se vleču sotva osmdesátkou, pohled na tacho mě vrátil do reality, ručička už byla za číslicí 110. Mám najeto s různými auty asi tak 700 tisíc km, ale u tohoto auta si člověk uvědomí, jak je odtržen od reality, a snadno může mít pocit, že to co je venku se ho netýká. Mně do reality vrátila po cca šesti týdnech srnka, která mi skočila do pravého boku a rozmlátila přední dveře ( výměna – cena 26 t. Kč za hliníkový skelet dveří), zadní dveře, zadní blatník a po odstrojení se měnil i zadní nárazník s výztuhou. Celková výše opravy se vyšplhala na 108 t. Kč. Kromě spoluúčasti 10t. vše hradila pojišťovna. Za tři roky jsem najezdil s autem 70 tisíc km. Průměrná spotřeba za posledních 62 t. km je 9,0 l nafty na 100 km. Viz obrázek č.1. Průměrná rychlost 53 km za hodinu během těchto 62 t. km vypovídá, že jezdím jako pantáta a nikam nespěchám. Cca 80 procent najetých km je na vzdálenost 15 km z domova do kanceláře a zpět, jednou za týden cesta po ČR a tak třikrát do roka dlouhá cesta do zahraničí. Spotřebu na dlouhou cestu vidíte na druhém obrázku. Cestou do Toskánska mám ujetých 999 km s průměrnou spotřebou 7,7 litrů nafty na 100 km, při průměrné rychlosti 90 km/hod. Čtyři lidé v autě, plný kufr věcí na dovolenou. Ale buďme korektní, z Brenneru k moři je to vlastně pořád z kopce. Denně lze zdolat v jednom řidiči pohodlně a bez potíží vzdálenost cca 1100 km. Přestávky po cca 2,5 až 3 hodinách řízení, druhý den je člověk neunaven a v pohodě. Pokusím se vyjmenovat opravy, které jsem nechával udělat během uplynulých tří let. Auto najelo 70 t. km z počátečních 70t. na současných 140 t. km. Kromě pravidelného servisu a příhody se srnou jsem nechával vyměnit diodový blok brzdových světel na obou stranách. Odešla žhavka, mění se všechny včetně nějaké řídící jednotky. Proběhla výměna předních brzdičů, brzdové pístky jsou totiž z lehkého kovu s vrstvou chromu, za léta celoročního provozu se dostala sůl pod chrom, pístky změnili válcový tvar a takto nabobtnalé poškodili brzdič. Poslední závadou, která je ale způsobena charakterem jízdy, já si jízdu užívám a jezdím jako páprda, a ono se to holt musí čas od času prohnat, bylo ucpání filtru pevných částic, poškození nějakého čidla co měří zplodiny a pád do nouzového režimu. Následovala výměna čidla, pancéřovaných hadiček co vedou spaliny a proběhla dekarbonizace. V dohledné době mě čeká výměna elektrického mechanismu ruční brzdy, občas se z něj při zatažení ručky ozývají zlozvěstné chroupavé zvuky. W221 je auto, které se ne každému musí na první pohled líbit, ale lze si na jeho křivky po čase zvyknout. Odměnou vám poskytne značnou dávku pohodlí, luxusu a bezpečí. Co se pohodlí týká, oceňuji hlavně elektricky ovládané, pohodlné, vyhřívané a klimatizované sedačky s pamětí, v zimě bych snesl i vyhřívaný volant. Topení a klima také na jedničku. Také plně využívám audio soustavu a navigaci. Občas při rychlejší jízdě člověk ocení snížení a ztvrdnutí podvozku, pádla na volantu však vůbec nepoužívám. Stejně tak i noční vidění mi slouží spíš k „ohromování“ spolujezdců. Světla za jízdy v noci jsou velice účinná a jejich natáčení do zatáček člověk už ani nevnímá. Příští auto bych rád v provedení 4x4, protože po té co předloňskou zimu napadlo za odpoledne cca 15 cm sněhu jsem nebyl schopen vyjet ze dvora a do garáže jsem se dostal pouze s pomocí lopat a dalších tří lidí. Od té doby v zimě bez řetězů v kufru ani ránu. Na dokreslení přidávám pár fotek. W221 je auto, u kterého mám velký problém zvolit pěkná kola. Z originálních se mi líbí pouze 20“ Alaraph, a tak na něm mám celkem neobvyklé MAE 19, které se také každému nemusí líbit, ale na jaro chystám v této oblasti změnu. Kdo to dočetl až jsem, tak si myslím, že si takovéto auto taky zaslouží. :)
