No jo, když jsem psal že za pěkný dáš 200000 kč tak to byl taky nesmysl, že to za to nikdo nedá atd. a pak to sem napíšeš sám. Asi jak komu a jak kdo někdo zaplatí za pěkný auto nebo za udělání ne moc pěknýho. Já bych si taky od někoho kdo auta likviduje nekoupil spíš nic, to je jako koupit si maso od někoho kdo má kafilerku. *jokingly* Já nikomu nic nenutím, jen si chráním to své a říkám že některé cesty kupředu jsou cestami do zadku. Pokud mi nikdo nebude říkat co mám a nemám dělat (obrazně) tak ať si každý dělá (obrazně) co chce. Ono je to tady tak se vším. Když je k mání hnusný piáno nebo čína tak tu brečíme že "kdyby to... bylo takový a makový" tak to každý bereme ihned, a když je tu konečně pěkný auto tak to nějak záhadně nikdo nechce. Mám vyzkoušeno, že nejlépe se prodá youngtimer v průměrném stavu, renomovaného výrobce a do 100000 kč. To je tutovka. Voňavky za statisíce na odbyt moc nejdou. U nás ne. Pro někoho je to psychologická hranice, koupit si auto do kila co není úplný vrak a dát si ho dohromady postupně. Že to bývá často cesta dražší a s horším výsledkem víme všichni.
Nějak nechápu co má koupě auta s tím,že někdo auta likviduje. A opět tě vyvedu z omylu. Voňafkyza několik set tisíc se prodávají a celkem slušně. Nedávno tu někdo prodával W107 z první série s cenovkou kolem 0,5 mega a prodalo se. A to celkem brzy. Každý disponuje jinou kupní silou a svou investici bere jinak. S tím koncem se shoduji. Koupě levnějšího auta s vidinou uvedení ho do stavu je daleko dražší než koupě hotového auta. Ceny se šplhají nesmyslně nahoru díky spekulantům,ale pořád jde koupit velmi slušné auto za dobré peníze.
Btw. - stropnice je celkem velkej problém,protože od čalouníka to bude hnusný a sehnat nějakou secondhand je taky téměř nemožné. Ty auta se nevalí na každém vrakovišti jako před lety.
Náhodou pes má prokazatelně léčivé účinky třeba na stres, špatnou náladu... ideálně vlastní pes. Pes nemluví, ale rozumí zejména tomu co se říct nedá. Troufnu si říct že pes je skutečný přítel a jeho vztah s člověkem nemá u jiných zvířat obdobu. Podobně výjimečný je vztah koně a člověka, už jen proto že člověk po desetitisíce let koně zabíjel a jedl. A oni si to "pamatují", tak jako myš siluetu dravce.
To je možná částečně pravda, ale je to náhražka podělaných lidských vztahů. Pochybuju, že by mne vztah se psem dokázal nějak zásadně uspokojit. Je to, jak říkám, mezistupeň mezi vztahem s člověkěm a věcí (robotem). Podle mne je to zoufalé. Obojí.